Český bookstagram je neskutečně komerční – #BojZaUpřímnost

Nedávno jsem na instagramu publikovala stories s okénkem, kde jste se mě mohli ptát na můj názor na cokoliv. A mnoho z vás se mě ptalo na můj názor na český bookstagram a bookstagram komunitu. A ačkoliv už dopředu vím, že si asi zase znepřátelím polovinu bookstagramu (snad ne tu, která mě ještě má ráda :D), stejně jsem se rozhodla tohle napsat, protože myslím, že to někomu může otevřít oči.

Co si tedy myslím o českém bookstagramu a české bookstagram komunitě?

Začněme pozitivy. Český bookstagram je skvělé místo plné talentovaných a milých lidí, kde má každý možnost najít si svou knihomolskou spřízněnou duši, popřípadě i přátele. Jasně, jsou tady i výjimky, ale kde nejsou, že jo.

Vždycky jsem ale cítila, že mě v české bookstagram komunitě něco hrozně štve a dlouho jsem nad tím musela přemýšlet, než mi to konečně došlo. A to je to, dámy a pánové, že český bookstagram je neskutečně KOMERČNÍ místo. Už delší dobu mi český bookstagram přijde méně jako komunita čtenářů a více jako marketingový nástroj nakladatelství.

JAK SE TO PROJEVUJE?

  1. Velký podíl obsahu českého bookstagramu je obsah vytvořený v rámci spolupráce, který přesahuje obyčejné poskytování recenzních výtisků (ambasadorství, merendy pro blogery, sdílení reklamních „letáků“ a akcí).
  2. Nemorální marketing. (Příklad: Albatros Media a jejich kampaň „nakupujte u nakladatelství, potřebujeme v době koronaviru pomoc!“ – když AM jako největší společnost na českém trhu byla ta úplně poslední, kdo nějakou pomoc potřeboval – ale byl to způsob, jak z lidí vytřískat další peníze).
  3. Ale především: Český bookstagram ovládají nakladatelství.

JAK ČESKÝ BOOKSTAGRAM OVLÁDAJÍ NAKLADATELSTVÍ

Zaměřme se prozatím pouze na účty zaměřené na YA literaturu, což jsou ty, co já sleduji především. A kdo jsou influenceři s nejvíce sledujícími na české YA bookstagram scéně?

Humbook – 22 tisíc
Míša z Radši knihu – 14 tisíc
Mlovesreading – 10 tisíc
Markéta Marillee – 8 tisíc
Penny and Books – 7 tisíc
Ola z Nofreeusernames – 6 tisíc
Marky z endless-blablabla 😀 – 5 tisíc

Pokud jsem někoho vynechala, tak se omlouvám. Teď se na to ale koukněme. Na prvním místě je Humbook, což už dávno není jen festival, ale marketingový projekt Albatros Media, jak propagovat jejich knihy. Je to samostatný influencer, i když za ním není jeden konkrétní člověk. Míša je oficiální tváří Humbooku a pracuje pro AM. Stejně tak ostatní 3 Markéty pracují pro AM jako členky Humbook Teamu (Marillee teda už sama knižní účet nemá, ale všichni asi víme, že dřív měla topový booktube). Ola je marketingovou šéfkou Humbooku (nebo tak něco). Je zaměstnanec AM. Jediná Penny nedělá pro AM. Ta je totiž tváří Yoli (Euromedia, konkurenční společnost AM). A pokud na chvilku odhlédneme od YA a koukneme na knižní účty obecně, kdo má nejznámější český bookstagram? Lucka Zelinková. Hlava marketingu Euromedia.

Vidíte a cítíte ten problém?

Největší hráči na českém YA bookstagramu (a nejen YA) jsou lidi, kteří pracují pro Albatros Media nebo Euromedii (a asi vidíme, že Albatros hraje prim, takže se nadále zaměřím především na něj). Tito lidé jsou doslova tváře společností, které nám knihy prodávají. Protože AM jim nabídlo práci a tak je získalo „pod svá křídla“. I když to neznamená, že jejich recenze jsou automaticky neupřímné, to v žádném případě, pořád jsou tvářemi určité značky a jejich knihy logicky propagují více, protože k nim mají snazší přístup. A mohou o knize napsat, že se jim nelíbila, protože upřímné recenze se cení a i negativní recenze prodává. Ale! Budou takoví lidé veřejně kritizovat obálku nebo překlad? Napíšou, jak to nakladatelství odfláklo? Jak se jim nelíbí něco, co Humbook dělá? To si nemyslím. Nebudou podstupovat to riziko, že o práci přijdou. Jejich účty jsou prostřednictvím jejich práce více či méně provázané s nakladatelstvím/projektem a tvářit se, že to tak není, nebo že je to v žádném případě neovlivňuje, je deziluzní.

Vezměme si za příklad Míšu z Radši knihu. Působí jako milá holka a svoji práci v AM a pro Humbook za mě dělá naprosto skvěle, málokdo by to takhle zvládnul. ALE. Nikdy mi do hlavy nevleze, jak mohla přijmout HumbookAward za nejlepšího influencera, když Radši knihu a Humbook DOSLOVA splývá v jedno? To jakože Humbook dal cenu sobě, svému nejlepšímu zaměstnanci? Své tváři? Argumentem bylo, že je to něco odlišného, Humbook a Radši knihu. Ale upřímně? Kdo rozlišuje Míšu z Humbooku a Míšu z Radši knihu? Míša je Míša. Lidi znají její tvář a je jim jedno, pod kým vystupuje, jestli za Radši knihu nebo za Humbook. Když lidi děkují za recenzák Humbooku, děkují a označují i Míšu a její účet Radši knihu. Další argument – lidi ji zvolili. Jo. Ale spoustu těch lidí ani nemá instagram a zná Míšu jen z Humbooku a volili z newsletteru. Navíc samotný účet Radši knihu má buď zpoždění měsíce s recenzemi a nebo naopak má recenze na knihy, které ještě nevyšly. Jakto? Kvůli práci pro Humbook. To samozřejmě není nic špatného, je skvělé, že svůj koníček spojila s prací, ale teď už prostě není nezávislá bookstagramerka. Je tváří Humbooku, tedy Albatros Media.

PROČ JE TA KOMERČNOST PROBLÉM?

Kromě výše zmíněné loajality k nakladatelství daného bookstagramera přistupuje mnohem větší problém – chování ostatních členů komunity.

Snem skoro každého bookstagramu je dostávat recenzní výtisky a získat nějakou spolupráci, především od AM a Euromedia, protože ti toho vydávají nejvíce a jsou jedničkami na trhu. A to půjde, jen když budete s výše uvedenými účty zadobře, protože to jsou ti, kteří ovlivní, zda spolupráci získáte či nikoliv. Já kritizovala Míšu za HumbookAward, takže se můžu navždycky rozloučit s tím, že bych v budoucnu byla vybrána, aby mi byl poskytnut nějaký recenzák nebo reading copy od Humbooku.

Když jsem tehdy tu kritiku na HumbookAwards psala, viděla jsem před sebou jasný rozcestník. Mohla jsem si vybrat:

a) Zůstat neutrální. Nechat si svůj názor pro sebe a stát se potenciálně v budoucnosti někým, kdo dostává recenzní výtisky nebo reading copy. A kdo by něco takového nechtěl!

b) Říct svůj upřímný názor na to, co se mi v komunitě nelíbí, naštvat lidi z Humbooku a smířit se s tím, že si u nich nikdy neškrtnu.

Jasně, ještě tu je ta vlezdoprdelkovská možnost, ale nad tou jsem ani neuvažovala. Zvolila jsem pravdu a kritiku. A díky tomu jsem se stala tak trochu nežádoucí osobou. Kvůli argumenty podložené kritice. Asi víte, že já svoje názory nikdy neprezentuju jako pouhé výkřiky. Já jsem si mohla dovolit tohle prezentovat svůj názor. Protože co, tak nedostanu žádné knihy a koupím si je. Ale kdybych byla mladší a knížky si nemohla tak snadno dovolit? Asi bych si to nechala pro sebe. A většina lidí téhle komunity mladší je.

A teď okamžik pravdy. Kdo z vás sleduje všechny výše uvedené účty / některé z nich, „aby vám něco neuniklo“ a ne nutně proto, že tu tvorbu zbožňujete?

Před rokem nebo kdy někdo zveřejnil názor, že na českém bookstagramu existuje „elita“ a dostal za to pěknou sprchu (pamatujete si někdo, kdo to byl?). Ale ten člověk měl prostě pravdu. Kdo pracuje pro nakladatelství, tou „elitou“ prostě je sám od sebe. Pracovat pro nakladatelství dává vliv. Možnost určit, kdo dostane reading copy, kdo dostane recenzní výtisk, kdo bude pozvaný na merendu, kdo se stane ambasadorem. Číslo sledujících možná může být taky určující, ale když máte pochroumané vztahy, k čemu by vám to asi bylo?

CO TÍM TEDY CHCI ŘÍCT?

Největší tváře českého bookstagramu jsou doslova lidi, kteří pracují pro firmy, které se vám ty knihy snaží prodat a mohou vám je poskytnout zadarmo. Ostatní bookstagramy tak vědomě či nevědomě s těmito lidmi musí vycházet, pokud chtějí recenzáky nebo spolupráci.

Na zahraničním bookstagramu lidé nejsou tvářemi nakladatelství. Mají s nimi spolupráce, ale jsou nezávislí. Když napíšou něco proti nakladatelství, nemůžou dostat padáka z práce. Maximálně přijdou o spolupráci. Lidi je nemusí mít rádi a usilovat o jejich pozornost, protože nemají, co se recenzáků a spoluprácí týče, žádnou moc. Přála bych si, aby to tak bylo v ČR. Aby existovaly velké účty s mnoha sledujícími, které jsou nezávislé na nakladatelství. Ale když je někdo velký, nabídka práce se nejspíše ozve. A kdo by odmítl pracovat pro nakladatelství, když má bookstagram?

Takže ano, myslím si, že existuje „elita“, což jsou ti, kteří pro nakladatelství pracují. Je to elita vytvořená marketingem. Kromě toho, že příslušníci „elity“ vybírají, s kým bude nakladatelství spolupracovat, jsou loajální nakladatelství a případnou kritiku si spíše nechají pro sebe (výjimky ale jsou, jo). Ostatní členové české bookstagram komunity si existenci elity docela silně uvědomují a někdy se podle toho tak chovají (i podvědomě).

Myslíte, že přeháním? Já si to myslela dlouho taky. Do očí bijící pro mě ale byl případ jedné slečny, která si dříve na svých streamech dělala srandu z Humbooku a Oly a všech. Ale pak se jí nějak podařilo zaujmout Humbook a hádejte co? Kritika je pryč, protože teď je s Humbook teamem nejlepší kamarádka. Náhoda?

CO BYCH SI PŘÁLA, ABY SE ZMĚNILO?

Ačkoliv nedokážu změnit fakt, že největší účty „ovládají“ zaměstnanci nakladatelství, ráda bych apelovala na vás ostatní: zvolte si upřímnost místo mlčení a kritiku místo falešné chvály. Protože být sami sebou a říkat, co si myslíme, to je tisíckrát cennější než jakákoliv reading copy nebo spolupráce.

Budu moc ráda, když mi napíšete váš názor na českou knižní komunitu. Souhlasíte se mnou, že český bookstagram je komerční? Máte pocit, že existuje nějaká „elita“? Jak se v komunitě cítíte?

9 komentářů: „Český bookstagram je neskutečně komerční – #BojZaUpřímnost“

  1. Souhlasím. A přidávám další poznatek. Problém elity se ve sféře knižních vlivníků jen odráží – tento problém je ještě větší a zasahuje celý český knižní průmysl. Dvě výše jmenované společnosti ovládají více než polovinu celkového trhu. A to je problém. Znamená to, že situace na trhu se odvíjí zejména od rozmarů těchto firem. Se svými vlivníky je jejich pozice ještě silnější. Trh je nerovnoměrný a tak snadno ovlivnitelný a zároveň zlomitelný. To jsme si mohli ověřit již v březnu, kdy díky nedostatečné finanční správě právě Euromedie byl celý průmysl téměř potopen.
    Dále je zde otázka toho, co vůbec vychází. Pokud jste prvoautor, jste odkázáni na milost hrátky lidí (které spočítám na prstech jedné ruky). Už víme, že knihy jsou z velké části otázkou vkusu. To, co vychází, je otázkou vkusu asi čtyř osob, které pracují právě pod AM či EM. Což znemožňuje celkovou nezávislost knižního průmyslu. Ten má zároveň silný kulturní vliv na obyvatele naší země. Čili mít moc nad knižním průmyslem znamená také moct manipulovat se čtenáři.

    To se mi líbí

  2. Na Instagramu už máte komentáře raději zakázané, tak to sepíšu sem. S manželkou taky máme knižní instagram, najdete nás tam jako Čenich na knihy, protože máme dva pejsky, kteří nám naplňují život stejně jako knížky. Chtěli jsme tyhle naše koníčky nějak spojit a mít takový společný „projekt“, který nás bude bavit. Chtěli jsme o knížkách psát, sdílet názory, diskutovat o nich s dalšími čtenáři . Začali jsme s tím na začátku letošního roku a tehdy by nás možná tak leda jen ve snu napadlo, že s námi někdo bude chtít uzavřít spolupráci.

    Ale stalo se a to ani ne po půl roce fungování profilu. Ozvalo se nám malé rodinné nakladatelství a pár jejich knížek jsme už zrecenzovali. Rovnou na začátku spolupráce jsme si ale vyjasnili, že nikomu nebude vadit, když budeme ke knížkám kritičtí, pokud se nám něco nebude zdát. A tak to i děláme. V první řadě si vybíráme knížky, které bychom si sami pořídili, nebo by nás minimálně zaujaly někde v knihkupectví. Už jsme takhle i odmítli nabídku na spolupráci, když byly knížky převážně mimo náš žánr, nechceme být do ničeho tlačení. Chceme, aby nás profil dál bavil.

    Stejně tak funguje spolupráce se samotnými autory, kteří se nám často ozývají s tím, že by nám knížku poslali. Musí nás bavit a zajímat. Pak si ji necháme poslat.

    Tím chci říct, že uzavření spolupráce automaticky neznamená, že je influencer sám influencován a nepíše objektivně. A pokud máte ten pocit z jeho dlouhodobé aktivity, není nic snazšího, než ho přestat sledovat. Je to stejné jako v jakémkoli jiném odvětví. Třeba v médiích. Pokud jako čtenářka cítíte, že z MF Dnes je až příliš cítit, že jejím vlastníkem je Andrej Babiš, tak ji prostě přestane číst a vyberete si jiné médium, ke kterému máte důvěru.

    Je to samozřejmě o nějaké mediální gramotnosti a kritickém myšlení, které se bohužel u nás moc nepěstuje, ale dá se to a každý tu svobodnou volbu máme. Není třeba se z toho hroutit. My také sledujeme třeba Lucku Zelinkovou, protože jakožto asi nejsilnější knižní influencerka má velký přehled o tom, co tady u nás vychází. Ale zároveň víme, že je velká kamarádka s Radkou Třeštíkovou, se kterou se fotí u kafíčka, takže její knížku asi těžko nějak poplive. Tím pádem její názor bereme dost s rezervou.

    Vím, že nám se to mluví, když nespolupracujeme s těma dvěma giganty, o kterých píšete, a nejsme zatím zváni na merendy. Ale i kdyby ano, nás tenhle koníček asi těžko bude jednou živit, proto není důvod ohýbat hřbet jen proto, že nás někdo někam zve. Sám pracuju jako novinář a často využívám recenzní výtisky pro svou práci a rozhodne já ani nikdo z nakladatelství nečekáme, že budeme knížku chválit jen proto, že jsem ji zrovna nechválil. Nebo se mi to aspoň nestalo ještě.

    Čili, rozhodně nevidím důvod, proč být z téhle situace smutný, jasně, asi budou tací, kteří si založili instagram jen proto, aby dostávali knížky zadarmo a zavděčili se co nejvíce nakladatelstvím, ale vy jste zjevně osvícená a natolik chytrá, abyste tyhle jedince odhalila, přestala sledovat a dál se bavila jen s těmi, které baví nezištná diskuze o čtení. A z toho mějte radost!

    To se mi líbí

    1. Tady ale nejde o objektivitu jednotlivých recenzí na základě spoluprací. Jde o to, že zmiňovaní vlivníci jsou přímo zaměstnanci těchto společností a tak i knihy, které si ke čtení vybírají jsou (logicky) zejména od nakladatelství, u něhož pracují. Což automaticky – ať už je recenze pozitivní nebo ne – tyto knihy více vyzdvihuje, jsou více vidět atd. Navíc napsat negativní recenzi na knihu, kterou mi dal cizí člověk je snazší, než u knihy, kterou mi dal můj zaměstnavatel – z psychologického hlediska.
      A pak je tady ještě rovina toho, že knihu netvoří jen příběh a obálka. Odfláknout (či zvládnout) se toho na ní dá více – překlad, anotace, korektura, atd. Knižní vlivníci, kteří jsou nezávislí, nemají problém (kriticky) hodnotit i tyto aspekty knih, kdežto u zaměstnanců jednotlivých nakladatelských domů toto nenajdete.
      Také článek chápu tak, že bychom tyto skutečnosti měli mít na mysli, když recenzi od daného člověka čteme. Není to psáno jako kritika těch konkrétních lidí – jejich chování je přirozené a logické. Je to kritika spíše situace samotné a nabádání k tomu, abychom i tuto (opakuji – logickou) zaujatost měli při prohlížení profilů na mysli ;o)

      To se mi líbí

      1. Reaguju na to, co psala autorka tohoto blogu. V narážíte na mantinely knižního trhu jako takového a to je přeci jen trochu něco jiného. Jak jsem psal, my spolupracujeme s malým rodinným nakladatelstvím, který vydává knížky, které často nechtěl vydat nikdo z velkých domů. A právě to se nám zalíbilo. Vydají třeba deset knížek ročně, ale zase za to lidem, za kterými je nějaký příběh a kterým by se to jinde nepoštěstilo. Ale i tak mají možnost oslovovat influencery, dělají to a funguje jim to. V tomhle je příležitost pro všechny stejná a víceméně spravedlivá.

        Samozřejmě Lucka Zelinková je rovnou zaměstnankyně Euromedie, Katka Valterová zase pracuje pro Dobrovského, atd. Ale lidi to o nich ví a měli by k tomu tak přistupovat. Prostě brát to jako jakýsi další informační kanál těchhle knižních domů. A jak říkáte, je to logické a je třeba to vnímat. Nicméně těch, kteří jen dostávají knížky a ne peníze, je mnohem a mnohem víc. A ti často spolupracují hned se třmi, čtyřmi, pěti nakladatelstvími nebo knižními obchody. Není to jen o těch dvou hráčích, které zmiňujete.

        Ale ještě jednou. Velká chvála za to, že se o tom vůbec mluví, třeba to někoho trkne a začne Instagram používat i s trochu kritickým myšlením a začne si obsah líp vybírat a přebírat.

        To se mi líbí

    2. Díky za komentář! Taková spolupráce s malou firmičkou je určitě super, ale jak naznačila v komentáři už Osmizemí, článek nebyl zaměřen na kritiku spoluprácí primárně, ale právě na to, že většina lidí pracuje pro nakladatelství a tím ztrácí svoji „nezávislost“. Což neznamená, že tvoří méně hodnotný obsah, ale spoustu jejich sledující to NEVÍ. Ano, může to být šokující, ale zejména u Humbook Teamu neví každý, že jsou to zaměstnanci. Dělala jsem anketu a vědělo to asi jen 15% (!!!) lidí, a moji sledující jsou lidé, kteří tyto osoby znají a případně i sledují. Lucka Zelinková je markeťačka z Euromedia a když se kouknete na její profil, je i vidět, že většina knih, o kterých mluví, je z Euromedie. Ale občas zveřejní i něco od konkurence, to je pravda.
      Cílem článku bylo poukázat na to, že marketing knižní bookstagram tak trochu ovládá, tak aby to lidé vzali na vědomí. Každý samozřejmě ale má svobodu sledovat koho chce a dělat co chce. :))

      To se mi líbí

  3. Mám pocit, že jsem právě poznala spřízněnou duši – práva, láska ke knihám… ale hlavně názor na naše knižní prostředí! Ještě jsem neviděla, aby někdo označil Humbook za marketingový nástroj AM a je super, že někdo takový je.
    Už jenom jejich videa „Míšo, co budeme číst…“ jsou toho jasným důkazem – propagují jen knihy pod AM + české autory, kteří jsou ale tak provázáni z Humbookem, až to bolí (Theo Addair a Anna Musilová, co vydávají pod Yoli, Pavel Bareš a Host). A lidi to nevidí – na jednu stranu chápou, že Humbook propaguje YA literaturu, ale už nevidí, že jen některou, ačkoliv se prezentují nezávisle. Doteď si pamatuju, že vyšlo jedno tohle video a snad ještě ten den děkovala Míša z RadšiKnihu za recenzní výtisk knížky z Yoli, ale ta v tom videu nebyla.
    Na instagramu sleduju několik bookstagramerů a ten vliv AM je vidět na první pohled – když vyjde určitá kniha, tak je všude. Největším případem je Navždycky od samotné Oly, kdy by se jen těžko hledala víc propagovaná kniha.
    A když už jsem zmínila Navždycky – vážně někdo pochybuje o propojenosti nakladatelství a blogerrů, když většina jejich recenzní začínala slovy „Je děsivé hodnotit knížku vaší šéfové…“ nebo tam byla zmíňka, že „Olu znají“ a pak jen 4,5 nebo 5 hvězdiček?
    Stejně tak existuje elita – možná to tak původně nebylo v plánu, ale jakmile vstoupila na „trh“ Míša z Radšiknihu, tak se tu vytvořila. A její existence by mi ani nevadila, takovéto skupinky vznikají skoro všude, ale u téhle knižní mi vadí, že to popírají a chovají se jako by to knižní prostředí bylo místo s duhou a jednorožci. Ale to není – zvláště, když Humbook team tvoří převážně zaměstnanci AM. To je prostře střet zájmu!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s